Nabat, Sara, Hagrid

Po té co nám odešel do psího nebe náš první pes Don a zůstal nám jenom Nabat, jsme se rozhodli,že nám jeden pes stačí. Důvodů bylo hned několik : máme malou zahradu…, Jeden velký pes je až až…,nemáme další kotec…, nevejdou se do auta…. Důvody to byly rozumné a proto jsme postavili druhý kotec, na auto koupili box na věci a dva jsou samozřejmě víc než jeden. Jenom tu zahradu se nám zatím nepovedlo zvětšit.
V září 2005 jsme si domů přivezli fenku Zaru. Nejdříve prozkoumala zahradu (záhony kytek jsou tu od toho, aby je proplela, levandule a další bylinky jsou zdravé a tak je hned otrhala.) Na noc jsme se Zarou zůstali jen já se synem a tak jsme si ji vzali domů,aby jí nebylo smutno.
Usadila se vedle postele a po zjištění,že do peřin opravdu spát nepůjde,ohlodala aspoň páníčkův noční stolek (přece ji nepustím ke svému).
S Nabatem jsme je kamarádili nejdříve přes kotec. Zezačátku těžce snášel konkurenci,ale postupně si zvykal a nyní je její trpělivý učitel. Nabat je pro nás ten moudrý a klidný a jsme zvědaví,kdy i naše Zara dostane rozum.
Zara nám pomalu vyrostla (rozum nedostala) a my se rozhodli, že ji letos na jaře uchovníme a na zimu se možná dočkáme i našich prvních štěňat.
Už teď se mě ale děti ptají: „ Mami a necháme si jedno štěňátko?“ A my jim svorně odpovídáme : „ Ne, dva psi stačí…, nevešli by se nám do auta…, nemáme další kotec …, atd.