Krytí
Pro většinu zkušených pejskařů bude tento článek asi nezajímavý. Chtěla jsem jen sdělit své zážitky při našem prvním krytí.
Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli budeme mít štěňata nyní, nebo až za rok. Když se blížilo Zarunino hárání, rozhodli jsme se, že štěnda budou ještě letos.Přečetli jsme dostupou literaturu, zabývající se krytím. Načerpali informace od známých a a doufali jsme,že vše půjde hladce - přece máme přírodní plemeno a to si určitě poradí :o)).
Spousta z vás je jistě zkušená a kryli již vícekrát a tak je nic nerozhází, ale pro naši lidsko-psí smečku to bylo poprvé. Když přišel den krytí (podle nás a podle chování psů), vzali jsme psy nejdříve na procházku ať se spolu vydovádí a pak je k sobě pustili. Zara držela, Nabat ji očuchával a ožužlával jí uši a poté začal nalézat. Jenže jaksi z jiné strany než měl, zkoušel to zepředu, zezadu z boku atd. Zaru to za chvíli přestalo bavit a tak po něm vyjela. Nechali jsme je být, že to zkusíme večer.
Večer se opakovalo to samé. My jsme byli ještě v klidu, říkali jsme si: "Batík to zkouší poprvé, tak ještě neví jak na to. Zítra to bude lepší." Ale ouha, druhý den se opakovalo to samé, ráno i večer. To už jsme začali nadávat : "Každý vořech se trefí hned, a ten náš to neumí."
Večer jsme zavolali kamarádce, aby jsme si posteskli, že štěníci nebudou. Začala nás uklidňovat, že Nabat nevypadá na blbého psa a až přijde pravá chvíle, bude vědět jak na to.
Třetí den ráno jsme vstali, že zkusíme naposledy krýt a pak končíme. Nabat přišel k Zarunce očuchal si ji. A najednou byli spojeni (kluk jeden zlatá). Příroda je holt příroda.
Příště už to necháme jen na nich, přece jen tomu rozumí více než jejich páníčci :o))
PS : Nabatovi se krytí tak zalíbilo, že se rozhodl své umění předvést i ostatním. Já jsem to odnesla modřinou na ruce a škrábanci na boku, jak jsem se mu snažila vytrhnout. A Petr namoženými břišními svaly ze záchvatu smíchu, když viděl,jak se mi Nabatík dvoří a snaží se mě přesvědčit, že on je ten nejlepší samec v mém okolí :o)))
