Dovolená s kavkazáky
5. 4. 2007
Když už jsme si pořídili kavkaze, rozhodli jsme se, že ho o dovolené doma nenecháme. A proto dovolené vybíráme, tak aby se líbily nejen dětem, ale i našim psům. V nejbližších letech nás v zahraničí někde u moře rozhodně nepotkáte.
Naše první dovolená s kavkazem byla v Hejnicích, prolezli jsme Jizerky kousek za naším domovem a objevili spoustu míst o kterých jsme ani netušili. V kempu byli psi (Nabat a Don) uvázáni u stromu a nebo v autě, kde mají celou korbu jen pro sebe. Uvázáni být museli, protože v kempu jsme sami nebyli a jednou málem vyvolali i mezinárodní konflikt. To když se rozhodli sousedícím holanďanům ochutnat jejich kočku, kterou samozřejmě bránil holandský pes. Včas jsme to zjistili a kočka i pes si mohli dál užívat dovolené v čechách (holanďani byli na výletě a tak ani netušili, že mohli jet domů bez zvířat.) Jinak dovolená proběhla v klidu, Nabat sklízel obdivné pohledy jaký je to krásný pejsek a poslušný a zatím se ani moc neprojevoval ( jenom tehdy, když jezdili kluci na kolech kolem plotu a záměrně ho provokovali. A od té doby nemá rád cyklisty).
Druhou dovolenou s Nabatem jsme trávili v Podyjí. I tato dovolená proběhla bez potíží a dokonce jsme se stihli podívat i do rakouského Hardegu. Přesto, že jsme s sebou neměli očkovací průkaz Nabata a ani pasy. Český celník nás ale tak přesvědčoval,že když už jsme došli až k hranici, byla by škoda se do městečka nepodívat. On že nás pustí a pokud to nebude vadit jeho rakouským kolegům, tak prý je to jedno. Přešli jsme hranici, rakušané si nás jen prohlédli a zeptali se zda se pak vrátíme a jinak jsme je už nezajímali. Nabata jsme občerstvili u rakouské studny a vrátili se po procházce městem zpět.
Třetí dovolenou s námi byla už i Zara a prolézali jsme Teplicko - Adršpašské skály. Zara měla poprvé košík a podle toho se zpočátku i chovala. (Ale nechtěli jsme riskovat, že hned někoho pokouše, přece jen je větší divoch než Nabat.) Skleslost jí vydržela pouze jeden den, hned druhý seštěkala jednoho mladíka, který se nám poté i v kempu raději vyhýbal. Jak jsme zjistili, košík u Zary byl docela potřebný, spousta lidí si bohužel myslelo, že ta hezká a malá fenka je taky hrozně mazlivá a chce se určitě nechat hladit (i přesto, že má košík). Poté co jedné německé paní rázně vysvětlila, že na ni, kromě paničky, nikdo sahat nebude, jsme zjistili, že tato dovolená už tak klidná nebude. Prohlídku Adršpachu jsme museli vzdát, protože jsme se tou spoustou lidí nemohli ani řádně procpat. A vodit v těch úzkých uličkách řvoucí a vzpínající se Zaru byl docela nadlidský výkon. No Adršpach si budeme muset projít o samotě v zimě. Ale i tato dovolená nakonec skončila bez větších problémů a všichni "přežili" :o))
Letošní dovolenou plánujeme jet na Karlovarsko, samozřejmě i se psy. Tak jsme zvědavi jaké příhody nás čekají tam.
Naše první dovolená s kavkazem byla v Hejnicích, prolezli jsme Jizerky kousek za naším domovem a objevili spoustu míst o kterých jsme ani netušili. V kempu byli psi (Nabat a Don) uvázáni u stromu a nebo v autě, kde mají celou korbu jen pro sebe. Uvázáni být museli, protože v kempu jsme sami nebyli a jednou málem vyvolali i mezinárodní konflikt. To když se rozhodli sousedícím holanďanům ochutnat jejich kočku, kterou samozřejmě bránil holandský pes. Včas jsme to zjistili a kočka i pes si mohli dál užívat dovolené v čechách (holanďani byli na výletě a tak ani netušili, že mohli jet domů bez zvířat.) Jinak dovolená proběhla v klidu, Nabat sklízel obdivné pohledy jaký je to krásný pejsek a poslušný a zatím se ani moc neprojevoval ( jenom tehdy, když jezdili kluci na kolech kolem plotu a záměrně ho provokovali. A od té doby nemá rád cyklisty).
Druhou dovolenou s Nabatem jsme trávili v Podyjí. I tato dovolená proběhla bez potíží a dokonce jsme se stihli podívat i do rakouského Hardegu. Přesto, že jsme s sebou neměli očkovací průkaz Nabata a ani pasy. Český celník nás ale tak přesvědčoval,že když už jsme došli až k hranici, byla by škoda se do městečka nepodívat. On že nás pustí a pokud to nebude vadit jeho rakouským kolegům, tak prý je to jedno. Přešli jsme hranici, rakušané si nás jen prohlédli a zeptali se zda se pak vrátíme a jinak jsme je už nezajímali. Nabata jsme občerstvili u rakouské studny a vrátili se po procházce městem zpět.
Třetí dovolenou s námi byla už i Zara a prolézali jsme Teplicko - Adršpašské skály. Zara měla poprvé košík a podle toho se zpočátku i chovala. (Ale nechtěli jsme riskovat, že hned někoho pokouše, přece jen je větší divoch než Nabat.) Skleslost jí vydržela pouze jeden den, hned druhý seštěkala jednoho mladíka, který se nám poté i v kempu raději vyhýbal. Jak jsme zjistili, košík u Zary byl docela potřebný, spousta lidí si bohužel myslelo, že ta hezká a malá fenka je taky hrozně mazlivá a chce se určitě nechat hladit (i přesto, že má košík). Poté co jedné německé paní rázně vysvětlila, že na ni, kromě paničky, nikdo sahat nebude, jsme zjistili, že tato dovolená už tak klidná nebude. Prohlídku Adršpachu jsme museli vzdát, protože jsme se tou spoustou lidí nemohli ani řádně procpat. A vodit v těch úzkých uličkách řvoucí a vzpínající se Zaru byl docela nadlidský výkon. No Adršpach si budeme muset projít o samotě v zimě. Ale i tato dovolená nakonec skončila bez větších problémů a všichni "přežili" :o))
Letošní dovolenou plánujeme jet na Karlovarsko, samozřejmě i se psy. Tak jsme zvědavi jaké příhody nás čekají tam.
